Jean Marais a jeho miláček. Dva muži na lásku, kteří postavili základ modernímu umění
Říkali mu Jeníček – francouzsky Jeannot. Tento herec, výtvarník, sochař a scénograf začal svoji filmovou kariéru jako gigolo. Vlastně se prodal pro slávu. Stal se nadlouho favoritem renomovaného režiséra Jeana Cocteaua. A první trhák, kde dostal větší příležitost, byl snímek Věčný návrat.
Na svoji dobu byl vztah mezi Maraisem a Cocteauem poněkud neobvyklý. Možná šlo mladému umělci zpočátku o to, aby získal slávu a popularitu přes postel, jak to někdy chodí. Vyplynula z toho nakonec láska jako trám, která oba inspirovala k tvorbě filmové, výtvarné i literární. „V životě mě vždycky přitahovala poezie. Poezii může mít jakýkoli žánr. Pro mě poezie obsahuje pravdu,“ vysvětloval Marais.
Celoživotní láska
Na počátku hercovy kariéry stál režisér a všestranný umělec Jean Cocteau, který jej doprovázel v osobním a profesním životě až do své smrti. Když se do sebe zamilovali, znamenalo to pro oba životní zlom. Měli romantický a vášnivý milenecký vztah plný inspirace, díky němuž vznikla řada nádherných filmů, básní a divadelních her. Jean Marais svého miláčka nazýval „bílým andělem“.
Jak to vlastně všechno začalo? Mladý adept herectví se nejprve neúspěšně pokoušel dostat na konzervatoř. Po nezdaru se nevzdal a šel si hrdě za svým snem. Jednou se mu podařilo získat malý štěk v Juliu Caesarovi, kde se poprvé setkal s Cocteauem. Ten byl krásným mladíkem okouzlen a nabídl mu roli Galaada ve hře Rytíři kulatého stolu.
Pygmalion Cocteau a Marais jako přechovanec
Ve svých memoárech Marais popisuje, jak si jej jednou budoucí partner zavolal k sobě domů: „Cocteau kouřil opium. Vypadal stejně zoufale jako já. Spustil ruce podél těla a zopakoval: Je to katastrofa. (…) Jsem do vás zamilovaný.“
Cocteau jako Pygmalion z mladého snaživce s předpoklady udělal hvězdu první velikosti - doslova od píky. Zametal mu cestičku při vzestupu kariéry a prováděl ho všemi úskalími, se kterými se začínající umělci potýkají. Oba milenci dlouhá léta svůj vztah před veřejností přísně tajili. V závěru života toto tajemství herec odhalil a otevřeně o něm hovořil.
Marais byl bisexuál
Kromě toho, že Marais cítil velkou náklonnost ke Cocteauovi, rád se podíval pod ženskou sukni. Žádná z těchto žen ovšem na výsluní nevydržela příliš dlouho. Poprvé to bylo v devatenácti letech s lacinou prostitutkou. Později si oblíbil dámy z uměleckých kruhů – herečky a manekýnky. Přiznal, že s nimi chodil především proto, aby mu daly potomka. Zálibu měl v krásných ženách na úrovni, které jej musely silně přitahovat. Láska s Cocteauem byla ale silnější a režisér si jej vždy přitáhl zpět. „Ale v mé duši a v mém těle už žádná jiná cesta neexistuje. Při myšlence, že bych jí měl říkat něžná slůvka, mně tuhne v žilách krev. Takovou myšlenku odmítám,“ vyznal se Cocteau.
Na svoji homosexualitu si Marais nikdy nestěžoval a děkoval za to, co mu osud nadělil. Podle všeho prožil dlouhý a plnohodnotný život a stvořil mnoho krásného i přesto, že měl o kolečko víc. Ačkoliv náruživě kouřil cigarety, dožil se požehnaného věku. „Stáří je privilegium. Znamená to, že člověk neumřel mladý. Za stáří by se mělo děkovat Bohu,“ vypověděl ve starším věku. Když v roce 1998 zemřel v pětaosmdesáti letech, cítil se šťastný a se vším smířený.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Dior. Král módy, který během deseti let diktoval, jak má vypadat elegance, krása a luxus.
